MODŘE
Mola a moře
Moje malba má meze. Možná mám moc možností. Modrost moře mě mučí. Mola v modrém moři, muži myšlenkami manipulovaní… Mám malovat? Múza mlčí. Muži na molech manifestují? Močí? Mýlka. Možná meditují. Mohou mlčky míjet minuty i měsíce mžouráním na mnohobarevné moře, mysl míříc k mořeplavcům, na mžik mžourat, moudře se mračit. Mlha máčí moji mysl. Mlžím. Majíc v mozku meditaci a modlitbu, mystika moře mě mámí, magnet mých myšlenek. Mohutné molo melancholicky mizí a maceruje v modři moře. Maluji malé město v mžení nad mořem, mikroregion Makarská
Mžik mámení. Mýlím se? Mám v mozku maglajz, magořím. Majíce mylné, múzické, mystické myšlenky, maluji makovici muže pod můstkem. Mnoho mluví, málokdy makají.
Malá mezera mezi mřížkami můstku může měřit metr. Malomyslně motám modro s mořem, molo s modrem, málo s mnohem, metr s milimetrem... Mamlas na molu mlčí, manévruje mě do mdlob. Maniak
Modrá má mantinely. Manýra? Možná, málo. Marná muka, martyrium maří moji megalomanskou mysl. Mastím malbu.
Mezi mnou a malbou mizí markantní mezera, moje myšlenky míří k marinované makrele, mermomocí musím makat, mizérie mnohobarevná.
